Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Jistě se shodneme na tom, že rizika v podobě násilných trestných činů, jako je fyzické napadení, napadení pomocí chladné či střelné zbraně nebo bombový útok, zejména v případě některých provozů, nelze brát na lehkou váhu a zcela je ignorovat. Určité možnosti ochrany existují. Jen nesmíme věřit, že nás, se to netýká!
Tento text vzniká jako reakce na dnešní události, ke kterým došlo krátce po sedmé hodině raní ve Fakultní nemocnici Ostrava, kde střelec zabil 6 osob.
Abychom mohli správně vytipovat nejvíce ohrožené provozovatele, je nutno si uvědomit, co agresory ke svým útokům vede a motivuje. V této rovině je nutno rozlišovat mezi terorismem a ostatními činy.
Hlavním cílem teroristického útoku je zabít několik a vystrašit co nejvíce. Teroristické útoky lze tedy předpokládat tam, kde se může pohybovat kdokoliv z nás, kde je velká fluktuace lidí a tato místa jsou na očích.
Mezi ně patří zejména:
Teroristický útok může mít i další cíle a to ochromit veřejnost zničením některé kritické infrastruktury, mezi níž patří:
Jestliže terorismus má za cíl svým aktem vytvořit tlak na celou společnost a tím se snažit dosáhnout svých cílů, ostatní útoky mají mnohem prozaičtější motivy. Mezi tyto motivy patří zejména vlastní zisk a prospěch, osobní pomsta nebo jde o útok psychicky narušené osoby bez zjevného racionálního důvodu.
Cíle pro ostatní útoky jsou proto mnohem pestřejší. Může se jednat například o:
Terčem se často mohou stát i takové provozy, kde se riziková skupina osob často vyskytuje, jako například:
Cílem pro osobní mstu mohou být zejména:
Častým motivem je zhrzená láska. Zamilovaní lidé jsou všude. Proto i teoreticky útok může přijít odkudkoliv, kamkoliv.
Možností obrany je celá řada. Od režimových opatření, až po technická řešení. Přijatá opatření jsou často spojena s určitými investicemi, které jsou často argumentem pro jejich nepřijetí. Rizika je ale vždy nutno vyhodnotit a určité hrozby zcela neignorovat.
Níže budou popsána možná opatření, které mají za cíl omezit riziko vzniku útoku nebo omezit jeho důsledky. Ne všechna opatření lze uplatnit ve všech případech. Každý provoz je nutno posoudit individuálně a citlivě navrhnout odpovídající opatření.
Zcela první a co do provedení snad i nejsnadnějším krok v přípravě na vznik rizikové situace. Pokud riziko ozbrojeného útoku hrozí, zaměstnanci by o něm měli být informováni a stejně tak by měly dostat jasné pokyny, jak se v konkrétní situaci zachovat. Panika je to poslední, co si nastalá krizová situace vyžaduje.
Musí být vydány jasné pokyny ve vztahu k objektu, jak se při útoku zachovat.
Nejen na tyto, ale i mnohé další otázky by vaši zaměstnanci měli znát odpověď. Zajistěte jim kvalitní školení.
Teoretická příprava je jedna věc, ale pokud nejde ruku v ruce s praktickým nácvikem, nemusí být dostatečná. Projděte si se zaměstnanci možnosti úniku z jednotlivých prostor objektu. Vyzkoušejte si vytvořit improvizovaný zátaras v místnosti. Nasimulujte situaci a jednání s útočníkem. Zajistěte zaměstnancům praktický kurz první pomoci.
Jak se říká. Těžko na cvičišti, lehce na bojišti. Chladná hlava a racionální jednání mohou vašim zaměstnancům, ale i dalším osobám, v případě nastalé mimořádné události zachránit život.
Jedním ze základních úkolů při zajištění bezpečnosti objektu proti případným útočníkům a agresorům je, tyto do objektu vůbec nepustit.
S ohledem na na míru rizik zajistěte ochranu perimetru objektu. Oplocení nebo zdi, případně doplněné o ostnaté či žiletkové dráty dokáží spoustu potencionálních agresorů odradit.
Zřiďte centrální přístupový bod, vrátnici, recepci. Identifikujte všechny osoby, které do objektu vstupují. Vstup umožněte jen osobám, které mají ke vstupu pádný důvod. Nedopusťte, aby se návštěva po objektech pohybovala osamoceně. Vždy zajistěte doprovod.
Spousta firem využívá k zabezpečení objektů externí hlídací služby. Tyto služby buď reagují pouze na signály z elektrického zabezpečovacího systému nebo, v lepším případě, provádějí pravidelné obhlídky objektů, avšak zpravidla jen v mimopracovní době.
Nutno podotknout, že taková služba prakticky nedokáže zabránit agresorovi v útoku. Služba se hodí spíše k ostraze majetku. K zabránění útoku je nutná přítomnost služby na místě.
Na úvod třeba zmínit fenomén posledních let. Zaměstnávání osob v důchodu nebo osob zdravotně znevýhodněných na pozici vrátného. Pokud jsou rizika možného útoku vyhodnocena jako zanedbatelná a úkolem vrátného je pouze evidovat vstup osob, pak je to asi dobrá cesta, jak ušetřit pár korun. Při vší úctě k těmto osobám. Ve většině případů však nemusejí být schopny čelit agresi případného útočníka.
Naopak přítomnost zkušených a trénovaných borců u vstupu do objektu může zachránit životy. Útočníkem často není trénovaný “zabijáků, ale obyčejný člověk v bezvýchodné situaci. Trénovaný pracovník ostrahy, navíc vybaven o prostředky osobní ochrany, popř. i o střelnou zbraň, potom může takového agresora při prvním náznaku útoku velmi snadno zpacifikovat. Často už jen samotná přítomnost těchto strážců útočníky odradí.
Interní hlídací služba, zejména, pokud jsou přítomni alespoň dva zaměstnanci, může navíc provádět průběžné obhlídky objektu.
Pokud již tedy chcete investovat do ostrahy objektu, upřednostněte:
V dnešní době se již zcela běžně využívají systémy detekce zbraní. Lidé je znají zejména z letišť a budov soudů. Přítomny jsou i v některých objektech kritické infrastruktury, např. jaderných elektrárnách.
Nic ale nebrání tomu, abyste si průchozí detektor kovů pořídili i do vlastního objektu. Nejde o nijak závratnou investici. Použitelný průchozí detektor kovů se cenově pohybuje kolem 80 000 Kč bez DPH. K němu je ideální mít i ruční dohledávací detektor kovů, jehož cena začíná přibližně na 1000 Kč.
Detekce kovů nemusí sloužit pro všechny zaměstnance v objektu. Vlastním zaměstnancům můžete dát plnou důvěru a jejich kontrolou se nezdržovat. Detektorem může stačit prověřit jen “návštěvy” nebo osoby, u nichž je podezření na vnášení zbraní do objektu.
Nevýhodou je, že pozitivního výsledek musí být někdy došetřen hmatovou zkouškou. Tu smí však provádět výhradně muž na muži a žena na ženě. Detektor kovů by tak měl být vždy obsluhován mužem, ale i ženou. Výhodné také může být zřídit privátní místnost pro dohledání kovového předmětu. U žen je často přítomnost kovu signalizována díky kovové kostnici v podprsence. Některé střelné zbraně mohou být však tak malých rozměrů, že je ženy dokáží ve svém dekoltu ukrýt. Chladné zbraně netřeba zmiňovat. Proto i signalizace v těchto místech by měla být vždy prověřena.
Nutno také podotknout, že již samotná přítomnost průchozího detektoru kovů může většinu agresorů odradit.
Jedna věc je, nepustit agresora do objektu. Tomu však ne vždy lze zcela zabránit, Pokud již agresor v objektu je a zaútočil, může být vhodné, omezit mu možnosti pohybu po objektu. K tomu může postačit uzamykatelné mřížování nebo jiné dostatečně pevné dřeve na hlavních chodbách či schodištích. V běžném provozu mohou být tyto otevírány pomocí čipů nebo i trvale otevřeny. Při vyhlášení interního poplachu o přítomnosti agresora, se potom tyto dveře uzavřou. Tím ochrání všechny osoby za nimi nebo dokonce mohou uvěznit agresora v objektu a pak už jen stačí počkat na přivolanou policii ČR.
Umístění takových systémů je však nutno řádně zvážit a posoudit individuálně pro každý objekt. Omezení pohybu osob nesmí být zejména v rozporu s požadavky požární ochrany na volné a trvale přístupné únikové cesty a nouzové východy.
Pokud je z hodnocení rizik zřejmé, že cílem případného útoku se stane konkrétní osoba nebo několik osob v objektu, pak může být vhodné zvážit zřízení provizorního úkrytu. Nemusí jít nutně o “malý atomový bunkr.” Pevné zdivo, tedy žádný sádrokarton a robustní bezpečnostní dveře mohou být zcela dostatečné a pro drtivou většinu útočníků zcela nepřekonatelné. Navíc jde jen o to, získat čas do příjezdu policie ČR.
Kamerový systém, stejně, jako některé dříve uvedená technická zařízení, působí zejména preventivně. Již jen jeho přítomnost může útočníky odradit. Je proto dobré, dát o přítomnosti tohoto systému vědět. Upozornění formou informativní tabulky u vstupu je základ. Kamery není třeba umísťovat skrytě. Naopak. Umístěte je na viditelná místa. Pokud je na obrazovkách pracovníků ostrahy vidět živý záznam z kamer, který vyvrátí všechny pochybnosti o funkčnosti systému, je to zcela ideální.
Vhodné také může být, mít vzdálený přístup ke živým kamerovým záznamům. Pohyb útočníka tak může být sledován “online” z kteréhokoliv chytrého zařízení. To může značně pomoci nejen přivolané policii, ale také osobám v objektu.
Poplachový zabezpečovací a tísňový systém v podobě pohybových čidel má význam zejména pro ostrahu majetku v mimo provozní době. Proti agresorovy, který do objektu vstupuje v pracovní době, vám příliš nepomůže.
PZTS může do jisté míry agresora odradit. Pokud k němu máte vzdálený přístup, stejně, jako kamerový systém, může napovědět o pohybu osob, včetně agresora po objektu a být tak nápomocný policii ČR.
Většina lidí ví, jak vyhlásit požární poplach. Opakovaným hlasitým voláním: “Hoří!”, případně stlačením tlačítkového hlásiče požáru.
Co ale dělat v případě agresora, který zaútočí? Pokud jde o střelnou zbraň, zpravidla již samotný výstřel může být iniciátorem poplachu. Pokud jde ale o nůž nebo nejde výstřel slyšet, je nutno ostatní osoby v objektu o nastalé situaci nějak vyrozumět.
Naskýtá se tu možnost, i v tomto případě vyhlásit požární poplach. To může být ale cestou do pekla. Osoby se začnou evakuovat a mohou tak naběhnout útočníkovi přímo do rány.
Je proto ideální, mít stanovený interní způsob vyhlášení poplachu o přítomnosti ozbrojeného agresora.
Poplach může být vyhlášen jak ústně, tak elektronickými systémy – místní rozhlas, siréna. Signál by se ale měl dostatečně lišit od požárního poplachu. Buďte kreativní, ale ne příliš. Způsob vyhlášení poplachu musí být snadný, kdykoliv a odkudkoliv použitelný a co nejjednodušší. Stanovený způsob zahrňte do teoretické i praktické přípravy zaměstnanců a to do té míry, než si budete jisti, že jej dostatečně ovládají.
Záměrně je tato možnost zmíněna až jako poslední. Může pomoci, ale současně může napáchat více škod, než užitku.
Mezi prostředky osobní ochrany zaměstnanců patří zejména slzné a pepřové spreje, dnes často v kombinaci s oslňujícím LED světlem. Jejich správné použití může útočníka zlikvidovat, ale také nemusí. Na psychicky narušeného jedince, nebo člověka v extrémním stresu, případně trénovaného člověka, nemusí být sprej dostatečným řešením.
Navíc hrozí velké riziko, že sprej útočníka ještě více rozčílí a vzhledem k aplikaci v uzavřeném prostoru, kromě něj, zasáhne i další osoby.
Další možností jsou elektrické paralizéry. Jejich použití je již mnohem náročnější, protože vyžaduje přímý kontakt s útočníkem. Opět nemusí dojít k tíženému výsledku, např. s ohledem na druh oblečení a útočníka mohou jen více rozlítit.
Mezi další prostředky osobní ochrany patří zejména nože, tonfy a obušky či střelné zbraně.
Je dobré, pokud zaměstnavatel udělá v osobní ochraně zaměstnanců jasno, např. interním předpisem. Pokud již některé prostředky povolí nebo dokonce zaměstnancům poskytne, měl by ruku v ruce s tím zajistit i adekvátní školení a praktickou přípravu.
Rizika hrozí. Je dobré s nimi počítat. Vědět o nich. Řádně si je zvážit a dle potřeby se na ně co nejlépe připravit. Česko je velmi bezpečnou zemí s kvalitními bezpečnostními službami a policií. Pravděpodobnost útoku je tak velmi malá. Ne však vyloučená či zanedbatelná.
Jak jste na tom vy? Vnímáte hrozby? Připravujete se na ně nějak? Absolvovali jste v zaměstnání školení zaměřené na prevenci? Podělte se o názory a zkušenosti v komentářích.
 |
 |
