Se současnou “koronavirovou krizí” se rozrůstá počet zaměstnanců, kteří pracují doma, v režimu tzv. Home Office.
Home Office není dostatečně vymezen právními předpisy a proto k němu každý zaměstnavatel přistupuje po svém. A někdy dost nevybíravě!
Možná i proto se množí dotazy zaměstnanců, zda může zaměstnavatel u nich doma provést kontrolu stavu bezpečnosti či požární ochrany.
Nutno podotknout, že drtivá většina zaměstnavatelů domácí pracoviště kontrolovat nechce. Stále ale existuje dost těch, kteří si myslí, že domácí pracoviště kontrolovat musejí ze zákona anebo tak chtějí činit ze své vůle, bez ohledu na zákon.
Strach zaměstnanců, že se u nich před prahem objeví vedoucí zaměstnanec s “bezpečákem” a bude jim prohlížet byt, je tak v některých případech skutečně oprávněný.
Domácí pracoviště není pracovištěm v pravém slova smyslu. Stále jde o obydlí zaměstnance. Pracoviště není schválené a ani kolaudované např. jako kancelářský prostor. Zkrátka jde stále “jen” o byt / dům k bydlení. S ohledem na toto lze tvrdit, že zde platí čl. 12, ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, který říká následující:
Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
Zaměstnavatel, zejména tedy s ohledem na prevenci rizik, opravdu může po zaměstnanci požadovat provedení kontroly domácího pracoviště, aby byl schopen posoudit jeho vhodnost, navrhnout opatření a zejména, podílet se na těchto opatřeních (např. nákup vhodného stolu, židle, stolního PC, monitoru, hasicího přístroje, požárního hlásiče apod.). Zaměstnanec však takovou kontrolu může s ohledem na své ústavní právo odmítnout.
Zaměstnavatel v tomto případě nemůže zaměstnance nijak trestat. Jediný trest, který přichází v úvahu, je odejmutí zaměstnanci práva na Home Office. O trestu je ale možné hovořit pouze v případě, že je Home Office pro zaměstnance benefitem, což pro velkou část zaměstnanců rozhodně není.
Čl. 12, Listiny základních práv a svobod dále dodává:
Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
V neposlední řadě odst. (3), čl. 12, o který se spousta zaměstnavatelů snaží opřít, uvádí následující výjimku nedotknutelnosti obydlí:
Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Výše uvedené právo však nelze uplatnit v případě preventivních kontrol ze strany zaměstnavatele, jako je např. roční prověrka BOZP nebo preventivní požární prohlídka.
Za prvé, žádný zákon toto nedovoluje a především, nedotknutelnost obydlí, jako základní lidské právo, je nadřazena povinnostem zaměstnavatele v BOZP.
Za nezbytné případy lze považovat např. vniknutí do bytu některou ze složek IZS, při záchraně životů. Zejména vniknutí do bytu hasiči při požáru a snaze o záchranu životů.
Pokud se zaměstnavatel domnívá, že práce v režimu Home Office může skutečně zaměstnanci poškodit zdraví, neměl by ji vůbec umožnit.
V ostatních případech nelze jinak, než doporučit, pokusit se najít vzájemnou shodu zaměstnance a zaměstnavatele.
Zaměstnanec může např. svůj pracovní kout vyfotit a fotku zaslat zaměstnavateli k posouzení. Zaměstnavatel může navrhnout úpravy pracoviště. Pokud ale úpravy spočívají v investicích, měl by se na nich rozhodně podílet.
Jak bylo zmíněno v úvodu. Režim Home Office není právními předpisy dostatečně vymezen. Proto celý “plave na vodě!” Mělo by jít vždy o dobrovolnost jak ze strany zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Zaměstnavatel by měl pochopit, že pokud zaměstnancům z domu pracovat umožní, přijímá tím jistá rizika. Protože na domácím pracovišti v současné době nedokáže a ani nemůže zajistit všechny jemu uložené povinnosti BOZP!
Dokonce ani v případě, že u zaměstnance dojde při práci z domova k pracovnímu úrazu, nenabývá zaměstnavatel právo, k zaměstnanci domů vstoupit. Nemůže tak jednoznačně objasnit příčiny a okolnosti pracovního úrazu a vystavuje se tak riziku, že náklady na odškodnění úrazu bude hradit bez pomoci pojišťovny.
 |
 |
