Určité druhy provozů mohou představovat riziko vzniku tzv. závažné havárie. Z tohoto důvodu má každý provozovatel povinnost, provést tzv. nezařazení nebo zařazení do jedné ze skupin objektů z hlediska právě rizika závažné havárie. O nezařazení se vypracuje protokol, o zařazení se podává návrh na místně příslušný krajský úřad. Tento článek vás seznámí s podmínkami nezařazení či návrhu na zařazení.
Nejprve ale vysvětlení pojmu závažné havárie. Tato je definovaná písm. g), § 2, zákona č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií v účinném znění následovně:
Závažnou havárií je mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, zejména závažný únik nebezpečné látky, požár nebo výbuch, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu, vedoucí k vážnému ohrožení nebo k vážným následkům na životech a zdraví lidí a zvířat, životním prostředí nebo majetku a zahrnující jednu nebo více nebezpečných látek.
Zařazení / nezařazení je proces, kdy se reálné podmínky provozu objektu, tedy zejména výskyt nebezpečných látek, jejich druhy a množství, posoudí s kritérii stanovenými zákonem o prevenci závažných havárií.
Takzvaně nezařazené objekty nepředstavují zvýšené riziko vzniku závažné havárie a nepodléhají zvláštní opatřením stanoveným zákonem.
Naproti tomu objekty zařazené, riziko možné závažné havárie představují. Objekty se zařazují do jedné ze dvou skupin A nebo B. Objekty zařazené do skupiny B představují větší riziko, než objekty ve skupině A. U zařazených objektů je nutno uplatňovat zvláštní bezpečnostní opatření stanovená zákonem o prevenci závažných havárií, tj. zejména:
Tyto objekty navíc podléhají přísné kontrolní činnosti.
Každý provozovatel nebo uživatel objektu má povinnost vypracovat seznam. V seznamu se uvede druh, množství, klasifikace a fyzikální forma všech nebezpečných látek umístěných v objektu.
Na základě seznamu provozovatel provede součet poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu podle vzorce a za podmínek uvedených v příloze č. 1 k zákonu o prevenci závažných havárií.
Na základě vypracovaného seznamu a součtu poměrných množství nebezpečných látek umístěných v objektu
Protokol o nezařazení slouží k prokázání, že množství nebezpečných látek v objektu je nižší, než jsou limitní množství stanovená zákonem o prevenci závažných havárií.
Protokol o nezařazení obsahuje:
Protokol o nezařazení provozovatel uchová pro případnou kontrolu. Předložit protokol o nezařazení krajskému úřadu je provozovatel povinen ve chvíli, kdy množství nebezpečné látky umístěné v objektu přesáhne 2% množství uvedeného v příloze č. 1, sloupci 2, tabulky I nebo II zákona o prevenci závažných havárií. Protokol o nezařazení se v tomto případě krajskému úřadu předkládá do 1 měsíce ode dne, kdy uvedené množství bylo překročeno. Z tohoto důvodu je nutné množství nebezpečných látek sledovat a protokol průběžně aktualizovat.
Aktualizace protokolu o nezařazení musí proběhnout po každém zvýšení množství nebezpečné látky umístěné v objektu přesahujícím 10 % dosavadního množství nebezpečné látky umístěné v objektu nebo při umístění další nebezpečné látky v objektu, která dosud nebyla v seznamu uvedena.
Vzor protokolu o nezařazení je uveden v příloze č. 2 k zákonu o prevenci závažných havárií.
Návrhem na zařazení se prokazuje, zda objekt spadá do skupiny A nebo skupiny B. Dle konkrétní skupiny se dále uplatňují jednotlivá bezpečnostní opatření.
Přesné podmínky zařazení do jednotlivých skupin uvádí § 5, zákona o prevenci závažných havárií.
Návrh na zařazení obsahuje:
Provozovatel předloží návrh na zařazení objektu do skupiny A nebo do skupiny B krajskému úřadu do 1 měsíce ode dne, kdy množství nebezpečné látky umístěné v objektu dosáhne zákonem stanovených kritérii pro zařazení.
Návrh na zařazení se předkládá v elektronické podobě podle vzoru uvedeného v příloze č. 2 k zákonu.
Na základě návrhu na zařazení rozhodne místně příslušný krajský úřad o zařazení do skupiny A nebo B.
Krajský úřad může také rozhodnout, že i další objekty budou zařazeny do skupiny A nebo B a to v případě, že u nich hrozí riziko tzv. domino efektu.
Domino efektem je možnost zvýšení pravděpodobnosti vzniku nebo následků závažné havárie v důsledku vzájemné blízkosti zařízení, objektů nebo skupiny objektů a umístění nebezpečných látek.
Provozovatelé těchto objektů jsou následně povinni vzájemně sdílet informace nutné k prevenci rizik.
Rozhodnutí o nezařazení nebo zařazení do skupiny A či B, je výchozím krokem v oblasti prevence závažných havárií, který musí každý provozovatel a uživatel objektu splnit. V případě některých látek jsou stanovena poměrně malá množství. Např. množství 200 kg pro arsan nebo fosfan, 300 kg pro fosgen a 500 kg pro některé karcinogenní látky, je již rozhodné pro zařazení do skupiny A. V případě hořlavých kapalin kategorie 1 a hořlavých plynů kategorie 1 nebo 2, jde o množství již 10 tun.
Nezapomínejte také, že jen 2% limitního množství jsou již podmínkou k tomu, abyste protokol o nezařazení museli předložit krajskému úřadu. To znamená, že např. každá firma, která má v objektu na 200 kg hořlavých kapalin kategorie 1 nebo hořlavých plynů kategorie 1 či 2, již tuto povinnost má. V případě acetylénu jde dokonce o množství už 100 kg!
Povinností v případě zařazení není málo a mají za cíl zamezit vzniku závažné havárie a omezit negativní dopady případné havárie. Rozhodně lze tedy doporučit, povinnosti v oblasti prevence závažných havárií nepodceňovat.
 |
 |
