Motorové manipulační vozíky se dlouhodobě ukazují jako velmi nebezpečný prvek pracovního prostředí. Úrazy, ke kterým v souvislosti s provozem vozíků dochází, jsou často velmi vážné nebo tragické. Dochází k nim nejen chybou obsluhy vozíku nebo chybou chodce, často k nim dochází také z důvodu nedostatečně nastavených bezpečnostních pravidel ze strany zaměstnavatelů.
Tento článek se bude věnovat zejména klasickým, vysokozdvižným motorovým manipulačním vozíkům (dále ve zkratce jen vozíky), dříve řazené do skupin E, W1 a W2 (dle nyní již neplatných ČSN), ale informace v článku uvedené mohou být přiměřeně vztaženy i na ostatní typy vozíků.
Tento článek se nezabývá hornickou činností a neřeší ani vozíky, které jsou drážními nebo vojenskými vozidly, případně dalšími vozíky, užívanými ve specifických oblastech.
Níže jsou uvedeny nejvýznamnější právní a ostatní předpisy, které se přímo dotýkají provozu vozíků, nikoliv předpisy, které řeší bezpečnost a ochranu zdraví při práci v obecné rovině.
Proč dochází k pracovním úrazům ve spojitosti s provozem vozíků?
Příčin úrazů ve spojitosti s provozem manipulačních motorových vozíků existuje obrovské množství. Zkušenosti ale ukazují, že většina pracovních úrazů je způsobena nedostatečnou kvalifikací obsluhy, chybnou organizací práce na pracovišti nebo porušením předpisů ze strany chodců.
Správným nastavením a respektováním systému bezpečnosti, se těmto příčinám dá předejít.
Vážné pracovní úrazy vznikají zejména v následujících případech.
Srážka vozíku s chodcem nezřídka kdy končí vážným nebo smrtelným úrazem. Poměrně křehká schránka lidského těla nemá šanci odolat nárazu často až několikatunového kovového monstra!
Proč k těmto srážkám dochází? Příčin může být hned několik. Mezi ty časté patří:
Jednotlivým rizikům a možným bezpečnostním opatřením, se věnují následující podkapitoly.
Jde o velký problém, který jen těžko nachází řešení. Pracoviště mají omezené rozměry a často jsou doslova přeplněna technologiemi a uloženými materiály. Pro komunikace často zbývá jen minimální prostor a rozdělit komunikace pro vozíky od komunikací pro chodce je často neřešitelné.
Nařízená vlády 101/2005 Sb., ukládá v bodě 5.13 své přílohy, následující požadavek:
Jsou-li na komunikacích používány dopravní prostředky, musí být zajištěna dostatečná šířka jízdního pruhu stanovená v závislosti na šířce používaných dopravních prostředků včetně šířky nákladu a dostatečný bezpečný prostor i pro pěší o šířce nejméně 1,1 m.
Nelze-li bezpečný prostor pro pěší zajistit, musí být v době provozování dopravy v těchto místech chůze zakázána.
EUR paleta má šířku 800 mm. Budeme-li uvažovat v praxi ne úplně běžný případ, že materiál a ani vozík nebudou širší než paleta, komunikace by měla mít nejméně šířku nejméně 1.9 m (800 mm + 1100 mm).
Ideální ale je, takovou komunikaci vyznačit alespoň čárami o síle 110 mm a stejnou čarou, část pro chodce oddělit od části pro vozíky (celkem tedy 3 x 110 mm).
V neposlední řadě je vhodné počítat s tím, že vozík může náhle vybočit nebo se mu může náklad na vidlích (paletě) pohnout, případně může ztratit balanc i chodec a k šířce komunikace pro vozíky připočítat bezpečnostní rezervu 200 mm na každou stranu, kterou ostatně vyžaduje i bod 10.3, přílohy k nařízení vlády č. 101/2005 Sb. Celkem se tedy z 1.9 m dostaneme na šířku 2 630 mm! A to vše pouze v případě, kdy máme vozík i náklad o maximální šířce 800 mm! Teď si představte situaci, kdy vozík převáží například kovové trubky délky 5 m.
Nařízení vlády jde ale ještě dál, a ve výše uvedeném bodě 10.3 stanoví také následující požadavek:
Během manipulace musí být vymezen manipulační prostor se zákazem vstupu nepovoleným osobám.
Dále úvaha k zamyšlení…
Co to je manipulace nám nařízení vlády nedefinuje. Je proto nutné sáhnout po ČSN 26 0002 Manipulace s materiálem – Názvosloví. Dle této normy se manipulací s materiálem rozumí odborné přemísťování, ložení a usměrňování materiálu – věcí (např. surovin, výrobků, zboží, zvířat) ve výrobě, oběhu a skladování (v dalším textu jen manipulace).
Pokud tedy přijmeme jako fakt, že manipulací se rozumí i doprava, pak to znamená, že v duchu bodu 10.3 přílohy k nařízení vlády 101/2005 Sb., musí být i při dopravě vymezen prostor se zákazem vstupu nepovoleným osobám. Otázkou potom je, zda tu část komunikace, která je vyhrazená pro chodce, je možné v době pohybu vozíků využívat a pokud ano, tak kým.
Mezi základní bezpečnostní opatření k zabránění srážky vozíků s chodcem patří:
Maximální povolená rychlost může hrát významnou roli v celé řadě provozních nehod spojených s vozíky, mimo jiné také může být příčinou srážky chodce s vozíkem. Čím vyšší rychlost, tím kratší doba na adekvátní reakci. Vyšší rychlost znamená vyšší brzdnou dráhu, stejně, jako vyšší hybnost. Pokud obsluha vozíku při vyšší rychlosti prudce zabrzdí, zvyšuje se riziko toho, že se uvolní celá manipulovaná jednotka nebo její část.
Jaká je ideální maximální povolená rychlost? To opravdu záleží na mnohých faktorech. Obecně ale, čím nižší, tím bezpečnější.
Ve vnitřních prostorech se jako ideální jeví maximální rychlost přibližně rovna rychlosti běžné chůze. Tedy maximálně 5 km/hod.
Na přehledných venkovních nebo i vnitřních pracovištích, potom až 15 km/hod. Vyšší rychlost je také možná, ale měla by být umožněna pouze tam, kde se nepohybují chodci, je dobrý přehled (např. nehrozí zvýšené riziko srážky dvou vozíků nebo vozíku s jiným dopravním prostředkem) a neovlivňuje to bezpečnost manipulace. Vyšší rychlost přináší také větší rázy, což může ovlivnit stabilitu a soudržnost manipulované jednotky.
Některé vozíky nejsou vybaveny ukazatelem rychlosti. Dovybavit je o toto zařízení, není dnes technicky nikterak náročné a pro zajištění bezpečnosti to může být dosti významné.
Ideální je také technickým opatřením maximální rychlost vozíku omezit.
Vhodné může být stanovení jiné maximální rychlosti pro naložené vozíky a jiné rychlosti pro vozíky prázdné. I toto lze řešit technickým opatřením.
Velmi častou příčinou, bohužel i tragických úrazů, je blokovaný výhled obsluhy vozíku. Nemusí jít jen o situaci, kdy obsluha vozíku jede vpřed s materiálem, který zcela nebo z části zakrývá zorné pole. Překážet někdy dokáže i zásobní tlaková láhve za vozíkem.
Co s tím? Základem je samozřejmě vůbec nepřipustit, aby došlo k rizikové situaci a chodec měl možnost se dostat do kolize s vozíkem, viz kapitola výše o společném pohybu chodců a vozíků.
Možné je také využít vhodné technické opatření, kterými mohou být:
Důležité také je, aby řidič s vozíkem pokud možno nejel naslepo. Tomu se dá zabránit například těmito způsoby:
Obsluha vozíku má velké množství povinností. Obsluhovat vozík může být mnohem náročnější, než řídit běžné osobní vozidlo na pozemních komunikacích. Proto mnohem snáz může dojít k situaci, kdy obsluha vozíku přehlédne chodce, kteří se pohybují v ohroženém prostoru vozíku.
Opět platí, že prioritou musí být zcela vyloučit situace, kdy k přehlédnutí může dojít, resp. vyloučit pohyb chodců v blízkosti vozíků.
Riziko přehlédnutí chodce lze minimalizovat přijetím například následujících opatření:
Snad na každém pracovišti taková místa jsou a nejde je odstranit. Ať už jde o výjezd z prostoru mezi regály na komunikaci, průjezdy mezi halami nebo jiné křížení komunikací. Na těchto místech hrozí zvýšené riziko srážky. Naštěstí ale, možnosti omezení těchto rizik existují.
Možná bezpečnostní opatření jsou:
K převrácení vozíků dochází ze dvou hlavních příčin:
Podrobnosti ohledně kvalifikace obsluhy jsou uvedeny v kapitole Obsluha / řidiči vozíků.
Zde se hodí připomenout, že v případě převrácení vozíku na bok, může být použití zádržného bezpečnostního systému (bezpečnostního pásu), společně s ochrannou přilbou faktorem, který rozhoduje o životě a smrti!
Ovládat vozík v souladu s pokyny výrobce mimo jiné znamená, respektovat maximální nosnost vozíku a to při různé výšce a poloze břemene (tzv. zatěžovací diagram), respektovat další pokyny pro bezpečnou manipulaci, např. nedovolit jednostranné přetěžování a dále nepřekračovat maximální sklon terénu, po kterém se vozík pohybuje. To je úplný základ k zabránění převrácení vozíku.
Co se týče stavu komunikací, bohužel tento bývá často podceňovaný. Zejména, co se venkovních komunikací týče. Opravy jsou totiž technicky, časově a tím i finančně náročné.
Přitom každá nerovnost, kterou vozík přejede a to zejména, pokud je plně zatížen, může způsobit vychýlení břemene, rozhoupání břemene i s vozíkem, nebezpečný náklon a tím i možné převrácení vozíku.
Proto je nezbytně nutné, technickému stavu komunikací věnovat náležitou pozornost a péči a vzniklé nerovnosti zavčas řešit a opravovat.
Posledním častým důvodem k převrácení vozíků je chyba v komunikaci mezi obsluhou vozíku a řidičem nakládaného / vykládaného vozidla. Řidič vozidla se rozjede ve chvíli, kdy vozík zakládá / odebírá náklad a je zachycen a stržen pohybujícím se vozidlem.
Tomuto se lze vyvarovat stanovením jasných bezpečnostních opatření, která mohou být jak organizační, tak i technická. Například:
V praxi dochází ke dvěma typům pádů manipulovaného břemene:
K první variantě dochází zejména při zakládání a odebírání manipulačních jednotek z regálu a do regálu, při nesprávné manipulaci nebo např. z důvodu poškozené manipulační jednotky apod. V ohrožení je zpravidla pouze obsluha vozíku.
Druhou variantou je pád nedostatečně zajištěného břemene zejména po brždění vozíku, ale může k němu dojít i při jízdě. K pádu dochází zpravidla z menší výšky, ale dle typu břemene může vzniknout větší ohrožený prostor. Např. valící se kulatina apod., která může ohrožovat více osob na pracovišti.
Možné způsoby zabránění pádu manipulovaného břemene jsou zejména:
Bohužel, i k těmto úrazům nezřídka kdy dochází a pro obsluhu mají často fatální důsledky!
Padá se nejen z nakládacích ramp, nakládacích otvorů, ale také z ložné plochy nákladních vozidel.
Často je příčinou prostá nepozornost obsluhy, špatný odhad nebo nezvládnutí obsluhy vozíku. Těmto případům se dá předejít jen výběrem kvalifikovaných zaměstnanců, vytvořením vhodných pracovních podmínek (minimum stresu a tlaku na rychlost) a prostoru pro dostatečný odpočinek obsluhy.
Mezi další příčiny lze zařadit nevhodné prostorové uspořádání pracoviště, zejména nedostatečný prostor, kdy je obsluha vozíku nucena k velmi riskantním manévrům.
Nezapomeňte, že dle bodu 6.1, přílohy k nařízení vlády č. 101/2005 Sb., platí:
Manipulační prostory rampy musí vyhovovat rozměrům manipulačních jednotek, kterými má být při nakládání a vykládání manipulováno, a rozměrům po nich pojíždějících dopravních prostředků.
Ve stejném bodě nařízení vlády potom ještě uvádí další požadavek, který může pomoci obsluze vozíků s orientací:
Volné okraje rampy musí být trvale označeny značkami označujícími nebezpečnou hranu.
Poslední zmíněnou variantou je situace, kdy se řidič nakládaného / vykládaného vozidla rozjede dříve, často právě ve chvíli, kdy je vozík na půl vjetý na pevné ploše a napůl ještě na rampě. Vhodné organizaci práce a koordinaci mezi řidičem vozidla a obsluhou vozíku se věnovala jedna z předchozích kapitol.
Zdvihat osoby pomocí vysokozdvižných motorových vozíků lze, ale pouze za předpokladu dodržení pokynů výrobce a za využití přídavného zařízení – montážní plošiny pro zdvihání osob, která musí být rovněž použita výhradně v souladu s návodem k obsluze.
Zdvihání osob přímo na vidlicích, na paletách, v bednách apod. je nejen v rozporu s požadavky právních předpisů, ale zejména, je to vysoce riziková činnost.
Zaměstnanci se zpravidla nemají čeho držet, nejsou nijak chráněni proti pádu. Často stačí chvilková ztráta rovnováhy a dojde k pádu z výšky. S rostoucí výškou zdvihu, může navíc každá neplynulost, cuknutí, trhnutí či zhoupnutí vozíku, např. při pojezdu po nerovné podlaze, znamenat značné síly působící na zdviženou osobu a tak je zaměstnanec doslova shozen.
Montážní plošina je investicí přibližně 10 až 30 000 Kč, dle konkrétního výrobce a kvality provedení. Jde tedy o poměrně nízký náklad, který dokáže ochránit lidské života a zdraví.
I přesto se stále a zcela nepochopitelně najde velká spousta zaměstnavatelů, kteří do plošiny neinvestují a vyžadují po zaměstnancích nebezpečné pracovní postupy, stejně jako zaměstnanců, kteří si asi dostatečně neváží vlastního života a na vidlicích či paletě se klidně nechají zdvihat.
Úrazy mohou být způsobeny také selháním vozíku nebo jeho částí. Může jít o závadu zdvihacího zařízení, uvolnění, prasknutí či zlomení částí nebo např. o selhání brzd apod.
Pro eliminaci těchto nehod je důležité, zejména:
O této problematice se málo mluví, přesto jde o velmi reálná rizika, která mohou mít především dlouhodobé, chronické účinky.
Ne všechny vozíky jsou určeny pro vnitřní prostředí. U některých vozíků může být dán požadavek na určitý objemový prostor nebo zajištěnou odpovídající výměnu vzduchu. A v neposlední řadě, celý spalovací systém vozíku musí být řádně kontrolován, udržován a dle potřeby seřizován či opravován.
Dle bodu 8., přílohy č. 3, NV. č. 378/2001 Sb., platí:
Zákaz použití zařízení se spalovacím motorem bez katalyzátoru v uzavřených prostorech a pracovištích zaměstnavatele.
Mezi nejvýznamnější emisní látky spalovacích motorů patří zejména:
V některých případech může být vhodné, případné emise změřit a dle výsledků uvážit, zda nebude lepší současné vozíky zaměnit za jiné, s nižšími emisemi (např. vozíky s elektrickým pohonem) nebo zlepšit podmínky větrání na pracovišti.
Mezi jiné, zakázané manipulace patří zejména všechny činnosti s vozíkem, které nejsou povoleny výrobcem vozíku nebo které jsou v rozporu s účelem vozíku.
Může mezi ně patřit například:
V současné době je na trhu k dispozici několik antikolizních systémů. Ty pracují na dvou základních principech:
Pasivní antikolizní systémy nedokáží srážce vozíku s osobou nebo dvou vozíků přímo zabránit, pouze minimalizují její pravděpodobnost.
V praxi jde zejména o chytré projekční zařízení nebo chytré semafory.
Lze je umístit všude tam, kde dochází ke křížení komunikací. Chytré semafory dokáží rozpoznat například chodce, který se blíží ke křižovatce a včas signalizovat přijíždějící obsluze vozíku. Nepředstavujte si zde přehlednou křižovatku, jakou znáte z běžného provozu na pozemních komunikacích. Řeč je zejména o nepřehledných křižovatkách ve skladech, mezi stohy uloženého materiálu.
Naproti tomu aktivní antikolizní systémy, dokáží srážce přímo zabránit.
V praxi jde nejčastěji o řešení, kdy mají chodci na rukou chytré náramky. Tyto náramky kolem chodce vytvářejí ochranné pole. Vozíky mají detekční systém, napojený na řídící systém vozíku.
Ve chvíli, kdy se vozík dostane do ochranného pole jiného vozíku nebo chodce, je vozík systémem automaticky zpomalen nebo zcela zastaven.
Jde o velmi moderní systémy, které dokáží při správném nastavení a použití prakticky zcela zabránit srážkám.
Chodci jsou při střetu s vozíkem tím křehčím a tedy i ohroženějším elementem. Proto by se měli mít vždy před vozíky na pozoru, bez ohledu na nastavení celkových pravidel provozu.
Vozík ťukanec zvládne, pro chodce může být konečnou!
Buďte vidět! Být vidět! To je jedno z nejdůležitějších pravidel. Pokud vás obsluha vozíku vidí, pak vás s největší pravděpodobností nesrazí.
Používejte proto vždy výrazné oděvy, ideálně z reflexního materiálu.
Nikdy nevstupujte do cesty vozíku, pokud si nejste jistí, že o vás obsluha vozíku ví! Vždy se nejprve snažte navázat oční kontakt s obsluhou, vyčkejte, až na vás “kývne.”
Zejména rizikové je vstupovat před vozík, který manipuluje rozměrné břemeno, bránící mu ve výhledu a dále za couvající vozík!
Pokud se na pracovišti s někým zastavíte a bavíte se, vždy si stoupněte na bezpečné místo. Nikdy nezůstávejte stát v prostoru, kterým by vozík mohl projíždět.
Potřebujete-li jít přímo za obsluhou vozíku, něco zaměstnanci sdělit, nejprve s ním z dálky navažte kontakt a vhodně mu signalizujte svůj úmysl. Než se přiblížíte, vždy si buďte jistí, že o vás obsluha vozíku ví!
Vyčkejte, až obsluha vozík zastaví, uvede do klidu a kývne na vás, že se smíte přiblížit. Nikdy se nepřibližujte na dotek k vozíku, vždy zůstaňte stát kousek stranou i za cenu toho, že se hůře uslyšíte!
Ke spoustě přejetých nohou došlo právě v případě rozjetí se vozíku po ukončení hovoru s chodcem!
Pohybujete-li se v prostoru, kde se současně pohybují i motorové manipulační vozíky, používejte bezpečnostní obuv s pevnou špičkou, která vám dokáže ochránit nohu v případě přejetí vozíkem.
Právní předpisy neukládají žádné zvláštní požadavky na obsluhu motorových manipulačních vozíků. Jako pro každou jinou práci, je nutná zdravotní a odborná způsobilost zaměstnance. Dle předpisů není třeba žádná zvláštní praxe a není omezen ani věk. Tj. vozík smí obsluhovat i patnáctiletý zaměstnanec.
Výjimkou jsou případy, kdy je vozík provozován na pozemní komunikaci a je nutné být držitelem příslušného řidičského oprávnění.
Zaměstnavatel nesmí k práci připustit zaměstnance, který k této práci není zdravotně způsobilý.
Zdravotní způsobilost se ověřuje formou pracovnělékařských prohlídek, které provádějí smluvní poskytovatelé pracovnělékařských služeb. V případě obsluhy vozíků není možné, aby prohlídku provedl registrující lékař (“obvoďák”) uchazeče o zaměstnání / zaměstnance.
Obsluha vozíků dle bodu 4., části II, přílohy 2, vyhlášky č. 79/2013 Sb., představuje tzv. riziko ohrožení zdraví, tedy činnost, při které se předpokládá, že by mohlo dojít k ohrožení zdraví jak zaměstnance, tak i ostatních osob.
Pracovnělékařské prohlídky tedy musejí být provedeny jako vstupní, před zahájením výkonu práce a následně jako periodické, v periodě
pokud s ohledem na kategorizaci prací, jiná rizika ohrožení zdraví nebo požadavky dalších předpisů nevyplývá perioda kratší. Více informací o lékařských prohlídkách naleznete v článku: “Lékařské prohlídky zaměstnanců – co o nich musíte vědět!“. Chcete-li mít opravdu podrobný přehled o pracovnělékařských prohlídkách, neváhejte využít náš e-learningový kurz: “Pracovnělékařské prohlídky zaměstnanců.“
Nemoci vylučující zdravotní způsobilost k obsluze vozíků, jsou zejména:
Nemoci, u kterých lze posuzovanou osobu uznat za zdravotně způsobilou k obsluze vozíků na základě závěru odborného vyšetření, jsou zejména:
Zaměstnance musíte na pracovnělékařskou prohlídku vyslat s vyplněnou žádostí, která obsahuje všechny potřebné informace, včetně informací o rizikovosti práce. Výsledkem prohlídky potom je vyhotovený lékařský posudek s jasně formulovaným závěrem.
Dle právních předpisů musí být obsluha vozíku proškolena o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují odborné předpoklady zaměstnance a požadavky pro výkon práce, které se týkají zaměstnancem vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.
V rámci tohoto školení by měl zaměstnanec – obsluha vozíku, být seznámen zejména s následujícími dokumenty:
Obsah školení stanoví zaměstnavatel, ideálně vnitřním předpisem (např. osnovou školení).
Proškolenou obsluhu vozíků nezapomeňte k činnosti písemně pověřit stejně, jako ustanovit odpovědnou osobu za bezpečný provoz vozíků.
Školení může provést kdokoliv, koho tím pověří zaměstnavatel. Nutno podotknout, že zaměstnavatel za školení a jeho kvalitu odpovídá, proto by školením měl pověřit jen problematiky znalou osobu s dostatečnými lektorskými schopnostmi. Může jít jak o vlastního zaměstnance, tak o externí fyzickou osobu či firmu.
Rozhodně nemusí jít o instruktora obsluhy manipulační techniky, jak se můžete často dočíst nebo slyšet.
Opět záleží čistě na rozhodnutí zaměstnavatele. Školení je možné opakovat každoročně, nebo např. jednou měsíčně, případně jednou za tři roky nebo v jakýchkoliv jiných periodách. Opět nutno podotknout, že perioda školení je odpovědností zaměstnavatele.
Perioda by měla být zejména tím kratší, čem jsou práce a pracoviště rizikovější, čím jsou četnější změny pracovních podmínek a čím je nižší praxe zaměstnanců.
Dle zákoníku práce ověření znalostí proběhnout musí. Opět platí, že detaily, tedy podmínky, stanoví zaměstnavatel na svou vlastní odpovědnost.
Jak často, jakou formou, zda ústním přezkoušením, zkušebním testem, zkouškou, praktickou zkouškou nebo kombinací různých způsobů, je na zaměstnavateli.
Zkušební test se jeví jako nejsnadnější způsob ověření znalostí. Je snadno prokazatelný a snadno se vyhodnocuje. Ovšem nemusí být ani zdaleka tak efektivní, jako ústní a praktická zkouška.
Toto je z pohledu předpisů velice zajímavá otázka. Žádný právní předpis zaměstnavateli přímo neukládá povinnost, zaměstnance k obsluze vozíků prakticky zacvičit.
Defacto by mohlo stačit teoretické školení. Ale.
Je nutné si položit otázku, co to je školení? Lze školení chápat čistě jako teoretickou přípravu nebo do školení spadá právě i praktická příprava?
Připomeňme, že obsah školení je věcí a odpovědností zaměstnavatele. Nelze proto jinak, než doporučit, do obsahu školení zahrnout právě i praktický zácvik v obsluze vozíku.
Dle § 228, Zákoníku práce platí, že:
Dle písm. a), odst. (1), § 3, NV. č. 378/2001 Sb., dále platí, že zaměstnavatel musí zajistit dodržování minimálních požadavků na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením. Základním minimálním požadavkem je:
Používání zařízení k účelům a za podmínek, pro které je určeno, v souladu s provozní dokumentací.
Tj. i z tohoto ustanovení lze odvodit, že nemusí stačit jen teoretické školení. Aby zaměstnanec skutečně dokázal obsluhovat zařízení, tedy vozík, v souladu s požadavky výrobce, musí si své znalosti osvojit i v praxi.
Ne. Žádné kartičky, průkazky, euro průkazky, řidičské průkazy a podobně nejsou k obsluze motorových manipulačních vozíků nutné.
Žádný právní předpis tyto “průkazky” nevyžaduje!
Průkazky se, bohužel, poslední dobou stávají spíše dobrým prodejním artiklem, než prvkem bezpečnosti.
Přesto jsou průkazky dnes ještě stále běžnou praxí. Školení dle průkazek má zpravidla platnost 1 rok.
V praxi pak dochází k situacím, kdy zaměstnanec s průkazkou přejde od jednoho zaměstnavatele ke druhému a nový zaměstnavatel mu školení nezajistí, protože má ještě např. půl roku platnou průkazku.
Zaměstnanec tak nemá potřebné informace o pracovišti zaměstnavatele a obsluze konkrétního vozíku zaměstnavatele!
Dá se říct, že školení mezi zaměstnavateli není přenosné a každý zaměstnavatel musí nově příchozího zaměstnance proškolit na své podmínky a rizika!
Pokud se vozíky pohybují také na pozemních komunikacích, pak musí být obsluha držitelem příslušného řidičského oprávnění.
Pro vozíky do 3,5 t postačí řidičské oprávnění skupiny B.
Pro vozíky nad 3.5 t je nutné být držitelem řidičského oprávnění skupiny C nebo T.
Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky.
Osobní ochranné pracovní prostředky přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce.
Nezapomeňte osobní ochranné pracovní prostředky poskytovat prokazatelným způsobem a kontrolovat jejich používání. K tomu se vám mohou hodit naše vzorové dokumenty ke stažení:
Obsluha vozíků s ohledem na rizika často vyžaduje používání bezpečnostní obuvi, tedy obuvi s pevnou špičkou. Problém je v tom, že ve spoustě těchto bot je ovládání vozíku značně nepohodlné a necitlivé, čímž hrozí další rizika.
I na tuto skutečnost reagoval výrobce pracovní a bezpečnostní obuvi PUMA Safety Shoes, který přišel s unikátními bezpečnostními botami, které jsou velmi pohodlné a neomezují pohyblivost nohy.
Příkladem mohou být např. bezpečnostní tenisky PUMA VELOCITY 2.0 Blue Low.
Nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě se na obsluhu vozíků nevztahuje.
Zbývá tedy nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky.
Toto nařízení vlády v bodě 3, přílohy 1 uvádí:
U zaměstnance, který řídí dopravní prostředek a na kterého se nevztahuje zvláštní právní předpis (NV. č. 589/2006 Sb.,úz), je zaměstnavatel povinen zajistit, aby
Výše uvedené se ale vztahuje pouze pro provoz silniční dopravy.
Silniční doprava je definována v odst. (1), § 2, zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě následovně:
Silniční doprava je souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob (linková osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostná osobní doprava, taxislužba), zvířat a věcí (nákladní doprava) vozidly, jakož i přemísťování vozidel samých po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu.
Možná vás napadá otázka, zda lze motorový manipulační vozík považovat za vozidlo? Pokud ano, pak věřte, že i vozíky jsou vozidly, přesněji řečeno zvláštními vozidly, konkrétně potom pracovními stroji samojízdnými a to dle písm. b), odst. (3), § 3, zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, úz.
Z výše uvedeného je zřejmé, na obsluhu vozíků, které se pohybují výhradně po veřejně nepřístupných účelových komunikacích, volném terénu nebo jiných plochách (např. prostory a vnitřní komunikace v halách) se žádné omezení pracovní doby nevztahuje. Platí tedy pouze ustanovení o pracovní době, dle části IV., Zákoníku práce.
Obsluha vozíku je velmi náročnou činností, která vyžaduje plnou koncentraci obsluhy. Rozhodně je tedy vhodné, bezpečnostní přestávky zařadit i pro tyto zaměstnance.
Základní technické požadavky na vozíky jsou definovány nařízení vlády č. 378/2001 Sb., zejména potom jeho přílohou 3, a dále potom příslušnými technickými normami (např. ČSN 26 8927).
Nařízení vlády stanoví, mimo jiné, následující požadavky:
Nabíjení a doplňování pohonných hmot může být potencionálně riziková činnost, protože při ní dochází k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami nebo směsmi a ke značným energetickým přenosům.
Ve všech třech situacích, tedy nabíjení, výměna tlakové láhve a doplnění nafty, může dojít k vytvoření výbušné atmosféry. Měly by proto být vyhodnoceny rizika možného výbuchu a dle potřeby stanoveny vhodné bezpečnostní pokyny a opatření, které budou popsány v dokumentaci ochrany před výbuchem, vypracované dle požadavků nařízení vlády č. 406/2004 Sb., úz.
Při nabíjení moderních elektrických vozíků, nehrozí přílišná rizika.
Nabíjet jednotlivé vozíky zpravidla lze i přímo v provoze, na vhodném místě. Vhodné místo je zejména takové, kde je zajištěno dostatečné větrání (tj. raději přímo prostor haly, než malá uzavřená místnost) a které je chráněno před nežádoucími mechanickými vlivy (např. náraz jiného vozíku). Na takovém místě je ideální umístit vhodné nářadí, osobní ochranné pracovní prostředky (ochranný štít) a prostředky pro poskytnutí první pomoci (zejména sada pro výplach očí).
Pokud chcete nabíjet více vozíků současně, může být vhodné zřídit tzv. nabíjárnu vozíků, což je samostatná místnost tvořící požární úsek, se zajištěním dostatečného větrání a vhodně vybavená prostředky požární ochrany.
Jak přesně by ale nabíjení mělo probíhat a nabíjecí místo vypadat, se dočtete v návodu k obsluze příslušené nabíjecí stanice.
Zaměstnanec, který nabíjení zajišťuje, musí mít kvalifikaci alespoň zaměstnance poučeného pro obsluhu elektrických zařízení, dle § 4, vyhlášky č. 50/1978 Sb., úz.
Jako palivo se zpravidla používá propan nebo směs propanu a butanu. Jde tedy o vysoce hořlavý plyn s potenciálem vytvořit výbušnou atmosféru.
Výměna zásobní láhve vyžaduje určité znalosti, zkušenosti a dovednosti. Zaměstnanci, kteří jsou k této činnosti pověřeni, proto musejí být proškoleni jako obsluha plynových zařízení, dle § 5, vyhlášky č. 21/1979 Sb., úz. Přezkušování obsluhy plynových zařízení smí provádět výhradně revizní technik plynových zařízení.
Kromě výše uvedeného, je také nutné seznámení zaměstnanců s bezpečnostním listem ke konkrétnímu plynu.
V praxi bývá často problém s umístěním náhradních zásobních lahví. Ty se často skladují tam, kde je zrovna místo. Pro skladování tlakových lahví ale platí poměrně přísná pravidla. Láhve smí být skladovány jen ve skladu tlakových lahví. V případě zásobních lahví, se k tomu nejčastěji využívá otevřený sklad v podobě klece. Více informací o skladech tlakových lahví jsou popsány v článku: Otevřený sklad tlakových lahví – “klec” a požadavky předpisů.
Nafta je hořlavou kapalinou a proto existuje riziko vzniku požáru a také výbuchu. Oproti benzínu je riziko mnohem nižší, přesto nelze vyloučit.
Dolévání nádrží ze zásobních kanystrů by proto mělo probíhat vždy na dobře větraném místě, ideálně venku. Vždy je nutné počítat s rizikem rozlití nafty na pracovišti – mít k dispozici vhodné sorbenty a také s rizikem požáru. Při dolévání by proto měly být k dispozici hasicí prostředky.
Nafta je látka podezřelá z karcinogenity, ochranné rukavice a respirátor třídy FFP3 proto přijdou zaměstnancům vhod.
Některé firmy si na pracovištích zřizují skladovací kubíkové IBC kontejnery, doplněné o čerpací zařízení. Toto je ale možné pouze po předchozí úpravě projektové dokumentace, především úpravě požárně bezpečnostního řešení objektu a následné rekolaudaci (změně užívání) objektu, resp. zřízení skladu hořlavých kapalin nebo přímo výdejního místa pohonných hmot!
Z nejednoho zdroje se můžete dočíst, jaké kontrolní úkony na vozíku je třeba dělat, jak často apod. Přehled kontrolních úkonů ale nelze zobecnit a jakékoliv zobecnění může být na škodu.
Ohledně kontrol platí následující:
Z výše uvedeného tedy plyne, že naprostým základem je provozní dokumentace výrobce (návod k obsluze a údržbě).
Z této dokumentace plyne přesný rozsah kontrol, které se provádějí zpravidla jako:
Kromě technických kontrol, smí zpravidla kontroly vozíků provádět přímo obsluha vozíku nebo např. zaměstnanci údržby zaměstnavatele.
Co se týče údržby, tedy oprav nebo výměny částí, tyto je nutné provát opět, výhradně v souladu s požadavky výrobce.
Kontrola před zahájením provozu se provádí v rozsahu stanoveném průvodní dokumentací vozíku. Přesto, ČSN 26 8805 v článku 3.3.4.1 doporučuje, že by obsluha vozíku měla zkontrolovat především:
Manipulační vozík se smí používat až po odstranění závad ohrožujících bezpečnost nebo spolehlivost provozu.
U vozíků se opravdu zavádí institut technické kontroly a to článkem 4, ČSN 26 8805.
Dle této normy obsah a četnost technických kontrol vyplývá z návodu k obsluze vozíku. Technické kontroly smí provádět výhradně stanovená kontrolní místa, která se prokáží jedním z níže uvedených dokladů:
Při technické kontrole se neprovádí seřizování nebo opravy vozíků.
O výsledku technické kontroly se vystaví protokol včetně doporučeného data následující technické kontroly a závěru nebo doporučení k zajištění bezpečného provozu do následující technické kontroly.
V případě, kdy protokol neobsahuje omezující podmínky pro další používání, pak se na vozík umístí štítek s vyznačením doporučeného data následující technické kontroly.
Dle článku 3.1, ČSN 26 8805, je nutné o provozu vozíku vést záznamy. Z těchto záznamů je možné posoudit, zda je s vozíkem nakládáno v souladu s návodem k používání, jako např.:
Všechny doklady a záznamy o vozíku by měly být vedeny a uloženy u provozovatele. Možná se vám bude hodit vzor provozního deníku.
UPOZORNĚNÍ!
Pod tímto upozorněním se skrývá zajímavý článek, obsah, fotografie nebo video.
Přístup k tomuto obsahu mají pouze na webu registrovaní a přihlášené uživatelé.
Registrujte se / přihlaste se zdarma na našem webu a užijte si nejen tento, ale i mnohý další prémiový obsah.
Tento článek obsahuje hodnotné informace a jeho sepsání zabralo autorovi nemalou porci času.
Chcete-li autora podpořit, můžete tak učinit sdílením článku nebo např. zakoupením virtuálního poděkování.
Děkujeme za pochopení.
Bezpečnost provozu vozíků rozhodně nepodceňujte! Naopak, už při pořízení vozíků zvažte také bezpečnostní rizika a počítejte s investicemi do nutných bezpečnostních opatření.
Rozhodně věnujte náležitou pozornost výběru vhodných zaměstnanců pro obsluhu vozíků a poskytněte jim kvalitní školení a možnost zácviku.
Nedovolte, aby na vašich pracovištích byly vozíky využívány v rozporu s požadavky výrobce nebo k účelům, ke kterým nejsou konstruovány.
Při dodržení všech bezpečnostních zásad, jsou rizika minimální. Naopak, při jejich nerespektování, jsou značná a hrozí i smrtelné pracovní úrazy!
V našem e-shopu můžete zakoupit grafické bezpečnostní pokyny pro obsluhu vysokozdvižných vozíků a zvýšit tak kulturu BOZP na vašich pracovištích.
Máte-li k vozíkům nebo článku jakékoliv dotazy, připomínky, návrhy, zkušenosti či názory, neváhejte se ptát nebo diskutovat v komentářích níže.
 |
 |
